SH Veveří timelapse

Jistě už jste někdy narazili na tzv. časosběrné video neboli timelapse. To jsou přesně ty kousky, kdy vám nad hlavou prolétávají mraky rychlostí, za kterou by se nemusel stydět ani Armstrong na Tour de France (Přemýšleli jste někdy nad tím názvem? Vždyť v překladu to znamená Francouzská věž.), stromy se chvějí jako epileptický křeček a lidé se míhají jako mušky nad opoceným horníkem při polední pauze.

Přesně takový kousek jsem se rozhodl vytvořit i já a jako modelka mi k tomu posloužil státní hrad Veveří, kde má drahá polovička už několik let dělá průvodce a to mi zajistilo přístup za jinak zamčené dveře.

Technický koutek

Na celou tuhle parádu jsem se vyzbrojil mým Canon EOS 650D s objektivy Canon EF-S 18-135 mm IS STM a mým zbrusu novým Canon EF-S 10-18 mm IS STM. Dále to byl můj pochroumaný stativ Velbon CX-440 a to nejdůležitější, drátová spoušť Viltrox (Sice je to drátová spoušť značky Drátová spoušť, ale je kompatibilní s foťákem a místo 5 tis. za originál Canon jsem za ni dal na DealExtremu jen 350 Kč vč. free shipping až pod nos.).

• 3'704 fotek, interval 12 s.
• 1. foto v 04:57, poslední foto ve 21:18
• 13 stanovišť á cca 1 hod.
• Vykouřena celá krabička L&M
• Téměř 2x vybitý Sony Xperia Z
• Vypité 2x Hanácká kyselka bezová jemně perlivá
• Snědený celý sýrový Podplameník

Příjezd

V pátek večer jsem se přištrachal na hrad, kde jsme s Katkou prohlídli všechna možná a nemožná zákoutí hradu a vymysleli posloupnost záběrů. Spočítal jsem si, že při 5 sn./min. musím být na každém stanovišti alespoň hodinu a pokud chci hrad zachytit od úsvitu do soumraku, budu potřebovat minimálně 10 míst. Popili jsme v místním šenku a kolem desáté ulehli do "Mamlárny".

Kompozice, expozice, cvak

Ve 4:00 nás ze sna vytrhl budík a poté, co jsme prolítli koupelnou jsme se vydali na první flek - lávka přes přehradu pod hradem. Nastavil jsem foťák, nedospaná Katka si ustlala na celtě a mohlo to začít. V 5:15 začalo sluníčko kreslit stíny na hrad a byla to fajnová podívaná. Nebe sice vymetené, takže mraky mi nijak záběr nezkrášlovaly a dokonce jsem špatně nastavil clonu a čas, takže před šestou už bylo nebe bílé jako v poledne, ale co už. Záběr jsem kontroloval docela často a tak jsem v šest záběr změnil (jen jsem si přizoomoval), stáhl čas a mohlo se pokračovat v další hodince. To už mě Káťa opustila, že ji zem studí, že nemůže zabrat a tak se vrátila do spacáku.

Nemáte ani tušení, jak se čas vleče, když musíte hodinu prostě čučet na hrad, poslouchat šplouchání ryb v přehradě a mumlání místních tichých bláznů. Samozřejmě, že jsem miliónkrát pročetl na mobilu Facebook, všechny zprávy a místní infotabule se naučil nazpaměť.

Po lávce bylo na řadě parkoviště pod hradem. Tam jsem se už začínal potkávat s prvními turisty. Nejlepší byla skupinka, která mě celá obešla zezadu, jen jeden idiot se zastavil přímo před foťákem a ptal se mě, jestli fotím hrad. Cvak. Cvak. Cvak. Ne, jen tu tak stojím s foťákem a čekám až mě ty mrchy mušky sežerou zaživa.

Po hodině jsem pokračoval před jižní bránu, kde se sice nějaká extra stínová podívaná nekonala, ale aspoň se tam dalo posedět a Káťa mi donesla snídani.

Unikátní ranní podívanou, kterou mi doporučil vrchní průvodce Pavel, je stín břitové věže na štítu purkrabství. V ranním slunci jsem usušil celtu, postavil foťák na jeden z pilířů na mostě a záběr namířil i na chatovou oblast pod Veverskou Bitýškou.

Další záběr jsem vystřihl z okýnka prachové věže. Pavel mi sice nabídl variantu o patro výš, kam se už běžní turisté nedostanou, ale musel bych špici věže sdílet s několika sršni a to se mi ani trochu nezamlouvalo. Aspoň jsem si pokecal s návštěvníky, několik z nich dokonce projevilo zájem o to co vlastně dělám, a došlo i na anglický výklad pro zvědavce z ciziny.

Nyní mě čekala cesta mezi příhrádkem a palácem. Místo, kde se návštěvníci zdržují nejdéle - kovářská dílna, pekař a samozřejmě kiosek s pivem a udírnou. Na tento den šamani hlásí až 35°C a zatím to vypadá, že se trefili. Sluníčko pálí a tak to do všech padá jak Němci do krytu. Zamáčkl jsem slinu, protože dát si pár piv v tom parnu, tak nevím, jak by dnešek dopadl.

Každý záběr jsem musel ručně naexponovat a zaostřit a tak, kdybyste měli štěstí a dostaly se vám pod ruku originál fotek zjistili byste, že pohled z okna výstavy kostýmů ze seriálu o Arabele jsem zapomněl zaostřit a tak mi musela hodně pomoci až technika doma.

Na jihu už jsem byl dost dlouho, přesouvám se na západ, resp. na horní část nádvoří s kioskem, odkud je díky mému novému 10-18mm krásný pohled na hrad, nebe nad ním, les za ním a bzukot kolemjdoucích. Ve stínu jsem si ustlal na celtě a hodina mi utekla jako nic.

Hned po focení z pilíře na mostě druhý nejrizikovější záběr dne. Pečlivě jsem zkontroloval, jestli je foťák pořádně přichycený ke stativu a i s ním ho vystrčil z okna levé věže na příhrádku. Telefon se mi už nabil, takže i tahle hoďka utekla sama, občas přerušená pozdními návštěvníky. Honem honem lidičky, hrad za chvíli zavírá.

Jdeme do finále a na to jsem se přesunul opět i s Katkou, které už skončila šichta. Předposlední záběr jsem naplánoval z pole nad západní bránou. Zaostřeno, nastaveno, celta rozprostřená a cvak, cvak, cvak.

Grandfinále proběhlo z ochozu na příhrádku, odkud je vidět celý palác s břitovou věží a krásně po něm při západu slunce běhají stíny západních věží a stromů. Jediný záběr, který trval něco málo přes 2 hodiny. Zajímavostí je, že až po sestříhání videa jsem si všiml prolétnuvšího horkovzdušného balónu.

Tak takhle proběhla jedna parná fotosobota na SH Veveří.

Personálu hradu děkuji, že mi vyšli vstříc. Katce děkuji za psychickou podporu a že mi to domluvila. Počasí děkuji, že vyšlo, i když se mraky začaly tvořit až odpoledne. A v neposlední řadě děkuji sobě, že jsem se k tomu dokopal a dotáhl to do zdárného konce.

Na závěr

Ještě pár odkazů, kdybyste si chtěli počíst o něčem, co se v textu vyskytlo:

• Státní hrad Veveří
• Canon EOS 650D
• Drátová spoušť s nastavitelným intervalem
• Cukrový svět Katky Pelcové
• Freeplaymusic.org

Výsledné video